Ta z katovny
Jak dlouho se dá utíkat před minulostí?
Lucie se po rozchodu s přítelem rozhodne všeho nechat a odstěhovat se do bývalé katovny v zapadákově nedaleko hranic. V okolních lesích brzy objeví opuštěné sídlo, které ji přitahuje svou ponurostí, a začnou ji pronásledovat znepokojivé sny o ženě v černých šatech.
Děsivý přízrak se jí nejen zjevuje, ale bez pozvání vstupuje do jejího těla a Lucii se pak před očima odehrávají dramatické útržky ze života hraběnky Celestýny, která v sídle kdysi žila. Během pátrání po osudu tajemné ženy se Lucie sblíží s jejím potomkem Petrem, který však má vlastní pečlivě střežené tajemství. Čím víc toho Lucie odkrývá, tím větší nebezpečí jí hrozí.
Ohlasy
„Má to atmosféru jako tisíc hromů! Alternování příběhu Lucky a Celestýny jsem tleskala.“
Martina Šímová, překladatelka
„Atmosféra románu mě pohltila tak, že jsem občas měla strach jít večer chodbou kolem zrcadla… příběh ve mně zanechal hluboký dojem.“
Sylva Zbraňková, literární redaktorka
„Román má super creepy feeling! Pasáže o Celestýně mi stylem připomínají Daphne du Maurier.“
Vojta Záleský, spisovatel
Osudy dvou žen se prolnou přes propast času
„Z vrcholku schodiště, z té temnoty, ve které se koupalo podivuhodné zrcadlo i prázdný pokoj s rýhami od nehtů na okenním parapetu, k ní začalo něco sestupovat dolů. Bylo to jako závan chladu, jako by ho na ni někdo vytrvale foukal; plížil se k ní, dokud ho neucítila přímo na tváři a neobemkl její tělo jako kovové okruží.
Dech se jí zúžil a začalo se jí špatně dýchat, jako by měla astmatický záchvat. Chtěla se posadit, pohnout se, ale nemohla. Jen strnule ležela a svíral ji chlad. Přepadla ji syrová hrůza. A pak – pak se ze tmy nad její hlavou zhmotnila bledá tvář ženy bez očí, která ji vtáhla do sebe, jako by sála její děs.“
Lucie
„Ze začátku běželo vše jako na drátkách. Děvečka nás nejprve schovala v přístěnku pod schody pro služebnictvo a odběhla do lokálu, aby nezvanému návštěvníku poreferovala, že hledané osoby právě minul. Jakkoli se děvče předtím zdálo netečné, za slušný peníz bylo najednou samá ochota, takže jsem nepochybovala, že splní, o co jsem ji požádala. Napjatě jsem čekala v zaprášeném přístěnku a v jedné ruce jsem svírala synovu dlaň, v druhé naše těžké brašny. Zanedlouho jsem malou škvírou v nedovřených dveřích zahlédla, jak se dívka vrací, a tělo mi znovu zaplavila vlna očekávání – už brzy odsud budeme pryč. Na zlomek vteřiny jsem za dívčinými zády zahlédla cíp zeleného brokátového kabátce. Byl zelený jako lesní kapradí a prošívaný zlatem.
Maxmilián.“
Celestýna
Rozhovor s autorkou ↗
Přečtěte si rozhovor s Dianou Štelovou o tom, jak přišla na mix žánrů gotiky s psychologickým románem, proč začala psát a o čem bude další knížka.
Aktuální recenze↗
V recenzi na iLiteratuře získal román Ta z katovny hodnocení 70 %.
Databáze knih ↗
Čtenářská hodnocení na Databázi knih se pohybují kolem 80 %.
Bookstagram: 4⭐️/5⭐️
Po pár kapitolách jsem příběhu propadla a nedokázala jsem jej odložit. A opravdu uvažuji nad tím, že knihu zařadím mezi jedny z nejlepších, co jsem tento rok četla.
Hlavní hrdinka, která má v sobě něco navíc, umí zaujmout od první stránky a pak neokoukané, záhadné prostředí. Dvě přísady, které alespoň za mě mají potenciál vytvořit dobrý příběh. V tomto případě je oním tajemným místem bývalá katovna, která moji zvědavost vykopla do výšin.
Autorka se nebála velkých témat, nebála se specifického mixu žánrů a hlavně – když mluvila o tom, co jí psaní přináší, zářila přesně tak, jak září kreativní duše, co našly svoji vášeň.
Tato kniha je překvapením poslední doby. (…) V knize najdeme mix žánrů, je to román psychologický, historický, hororový, romantický a zdánlivě nezkombinovatelné je tady skvěle zkombinované, všechno tam má své místo, všechno tam patří. Já jsem se chvílemi bála, chvíli jsem byla dojatá, napnutá, chtěla jsem číst dál, knížku jsem v podstatě nemohla odložit z rukou.
Knížka se neuvěřitelně dobře četla (…) Takhle jsem ale aspoň mohla vyzkoušet, jak poznám dobrou knihu – neustále přemýšlím o ní a o osudech postav i ve chvílích, kdy zrovna nečtu. (…) Byť příběhem prostupovala i romantika v Luciině vztahu s Petrem, líbilo se mi, že se autorka nepřiklonila ke zbytečně přeslazenému konci a naopak Lucii dala naději, že z událostí vyjde jako silná a nezávislá žena. A v neposlední řadě musím ocenit i krásné zpracování knihy, kdy se pod přebalem s Lucií skrývají knižní desky s Celestýnou, a pasáže z pohledu obou žen jsou taktéž typograficky odlišeny.
Originální kombinace romance, duchařiny a záhadného příběhu, v němž autorka rozvíjí i palčivá témata současnosti. Jeden z aktuálních společenských problémů zasazuje do historické zápletky. V neposlední řadě se při čtení příběhu vkrádá myšlenka, nakolik se osudy předků stále promítají v životech dalších generací.
Ta z katovny je románem, který mi uhranul. Hltala jsem stránku za stránkou, prolínání přítomnosti a minulosti bylo skvěle napsáno, prostředí, kde se děj odehrává, naprosto odpovídalo tomu, co se v příběhu odehrávalo, působil přesně tak, jak by působit měl, aby čtenář měl husí kůži a chtěl číst dál a dál až k samotnému konci.
Temná a ponurá atmosféra se závojem mlhy, historie, zajímavé téma. (…) Autorka do knihy zapojila kus opravdové historie a důležitá témata, ze kterých mi bylo opravdu smutno. (…) Perfektně zvládnutá psychologie postav.
Tak to se povedlo. To se tak skvěle četlo, hned od samého začátku vás autorka bez nějaké zbytečné omáčky hodí rovnýma nohama do příběhu jak ze současnosti, tak velice brzy i z minulosti. (…) Postupem času obě linie dostávají mnohem temnější nádech, na začátku jsem vůbec netušila, co všechno tady na mě čeká, autorka mě velice překvapila. (…) Příběh měl skvěle zachycenou pochmurnou atmosféru, která se v obou liniích stupňovala až k nevyhnutelným koncům, jeden mě nepřekvapil, druhý ano. Dvě silné ženy, dva silné příběhy, které ráda doporučuji.
Autorka umí psát a tak se připravte na chvíle, kdy budete cítit vztek, bezmoc a smutek. (…) Je o hledání upřímnosti a odvahy postavit se vlastním strachům.
Určitě se do katovny vypravte. Budete mile překvapení tím, co se v okolí děje!
Hraní si s myšlenkou toho, že se Lucii do snů vkrádá hraběnka Celestýna a Lucie s ní prožívá celý život, je naprosto geniální. Sledovat dva světy v jedné knize mě moc bavilo.
Knihu z mé bubliny doporučuji asi nejvíc čtenářkám a čtenářům knih typu Darcy Coates, kdo má rád lehkou duchařinu, tady bude doma. K tomu si připočtěte postupné odhalování tajemství jednoho místa a hlavní postavu, které se autorka rýpe v hlavě.
Příběh je velice čtivě napsaný, od samého začátku mě pohltil, a proto jsem ho přečetla na jeden zátah. Moc se mi na knize líbilo, že sledujeme dvě roviny, tedy dva příběhy. Přítomnost se prolíná s minulostí, to mě v knihách vždycky baví.
Ta z katovny je čtivá záležitost, těžící právě z ucelených příběhů minulosti i současnosti a dokáže zaujmout širší okruh čtenářů. Autorka si mě získala i zakončením, kdy nesklouzla do typicky „mýdlového“ konce.
Autorka na 240 stranách vytvořila dokonale ponurou atmosféru, ze které mrazí. (…) Lucie se prala s těžkou minulostí, ke které se sice stavěla se spoustou obav a strachu, ale i přesto to byla silná žena, která věděla, co chce, a měla vše srovnané. (…) Autorka skvěle propojila dva světy, které jsou pro obě hrdinky psychicky velmi náročné. Způsob, jakým je spojila, se mi opravdu líbil a bavil mě, protože to bylo něco nového, s čím jsem se zatím nesetkala.
Kniha je ponurá, uvalená v mlze, stejně jako Katovna u německých hranic, a neřeší zrovna jednoduché téma. (…) I přesto je však kniha velmi jednoduše psaná, jazyk je velmi současný a přístupný.
Z rozhovoru s autorkou
Na začátku románu si hlavní postava Lucie zavazuje tkaničky běžeckých bot a záhy začne utíkat. Útěk je jedno z hlavních témat celé knihy. Můžeš trochu rozvést, odkud a kam na začátku Lucie vybíhá?
Lucie utíká před problémy – doslova i obrazně. Proto se odstěhuje do katovny v pohraničí, na samotu, kde nikoho nezná. Katovna stojí v ponurém lese, kde je neustále mlha, nevlídné počasí, je to pochmurný kraj a Lucie tam jednoho dne při běhání objeví opuštěné strašidelné sídlo.
V něm před lety žila hraběnka Celestýna, která se Lucii začne zjevovat jako duch a ve vizích jí odhaluje příběh svého života. A do toho ještě vstoupí Celestýnin potomek Petr, který se s Lucií sblíží.
V románu jsou tedy dvě vypravěčky, které krásně zachycuje vizuál knihy od grafičky Kamily Flonerové – na přední straně přebalu vidíme Lucii, jak utíká tajemným lesem do mlhy směrem k sídlu, a když přebal sundáme, objeví se… (číst dál)