Antonia je talentovaná hudebnice, která chce být dirigentkou. Jenže se píše rok 1926, dirigentství je čistě mužská doména a ženám je vyhrazené místo u plotny a dětské postýlky. O možnost věnovat se své vysněné profesi proto Antonia musí tvrdě bojovat. Nebyl by to nijak překvapivý příběh, kdyby se skutečně neodehrál. A kdyby v mnoha ohledech nebyl tak nebezpečně aktuální.
Když si žena v období jazzové éry v New Yorku chtěla najít zaměstnání, měla jen omezený výběr možností. Mohla pracovat třeba jako písařka anebo uvaděčka v divadle. Čtyřiadvacetiletá Antonia přezdívaná Willy dělá obojí, aby své přísné a škudlivé matce přinesla domů dostatek peněz, ale ani jedno ji nenaplňuje. Miluje hudbu a má tajný sen. Chce se stát dirigentkou.
Její příběh líčí kniha Dirigentka od Marie Petersové, která právě v překladu Lucie Libovické vyšla v nakladatelství Cosmopolis. Kniha je inspirovaná skutečným životním příběhem Holanďanky Antonie Bricové, která se stala první úspěšnou dirigentkou v historii a o níž bylo mimo jiné natočeno už několik filmů.
Přestože se dočkala vlastních koncertů i orchestru (jednu dobu dokonce dirigovala symfonický orchestr složený pouze z žen), stálé angažmá, které by jí zajistilo dostatek práce a možností dirigovat, jí nikdo nenabídl – protože byla žena.